Graffiti a něco o nich + Písmo
Písma
GRAFFITI SLOVNÍK
All city - v každé části města je writer označen svým jménem.
Biting - styl graffiti je napodobeninou jiného sprayera
Blackbooks - osobní kniha ze skicami, historie writerů, dokumentace stylu a jeho vývoje
Bombing - nezákonný, masivní rozšiřování jména
Burner - skvěle nastříkané graffiti
Cap - rozprašovací hlava u sprayů - má více obměn.
Characters - kresby figurek, postav v osobitém stylu
Crews - seskupení writerů, kteří společně malují, vzájemně se motivují a ovlivňují
Crossing - překrytí graffiti malbou jiného writera, což je způsobeno často na základěkonfliktu, či zabrání atraktivní plochy v dané lokalitě
Fame - writer se snaží rozšířit své jméno, proslavit svůj styl
Wall of fame - plocha, kde má writer povoleno vytvořit své dílo, vznikají zde ty nekvalitnější umělecká díla
King - uznávaný writer se specifickou technikou a osobitým stylem.
Line - metro, specifické trasy metra.
Messages - kresby, které obsahují krátké oznámení
Murals - velkorozměrové malované zdi
Piece - velká kresba - obraz ve stylu nebo charakteru s označením data, podpisu a zprávy
Quick-Pieces - vychází ze Throw up techniky, čárkované, maximálně jednobarevné, avšak s pečlivě provedeným obrysem.
Style- cíl každého writera, mnohaletý proces, kdy se vyvíjí osobitý styl a způsob malování písmen
Throw-ups (T-ups) - maximálně se používají dvě barvy, bez nákladného designu, rychle a velkoplošně
Toy - nezkušený writer s mizernou či žádnou technikou GRAFFITI STUDIO DOWNLOAD files.rcls.webnode.cz/200000002-85a0486cd1/setup.exe
 STYLY
Není jednoduché jednoznačně definovat všechny graffitové styly, které se vyvíjely po celém světě. Mezi ty nejznámnější patří: TAG STYLE (TAGGING)
Writerův podpis vytvořený vlastním osobitým stylem, kterým se prezentuje na zdích a různých veřejných místech. Jde o nejstarší techniku graffiti. Legendou pak byl již zmíněný TAKI 183. Cílem je popularizovat writerovo jméno pokud možno tak, aby bylo viditelné téměř na každém místě. Ze začátku šlo čistě o pouhý podpis, který se příliš neodlišoval od ostatních. Avšak v dnešní době dokážeme identifikovat writera pouze na základě jeho tagu. Každý má svůj vlastní styl psaní jednotlivých písmen.
THROW-UP
Písmena mají svoje specifické rysy a styl. Význam Throw - upu je v zanechání jasně rozpoznatelného podpisu, který je malovaný.. Throw -up se často používá u bombingu. Proces malování by obvykle neměl trvat déle jak dvě minuty. Proces malování hlavních rysů throw-upu bývá často prováděn jedním tahem. Tvary písmen připomínají bubliny či mraky.
BLOCKBUSTER STYLE
je dalším krokem ve vývoji graffiti a způsobu malování tvarů písmen. Tento styl se vyznačuje poměrně snadně čtivými písmeny, které jsou kresleny v pravoúhlých či rovnostranných křivkách. Tento styl nenabízí mnoho alternativ pro modelování, a právě proto ho můžeme sledovat v téměř nezměněné formě až dodnes. V této době jde o velmi často používanou techniku, kterou můžeme spatřit na železničních vagónech a autech.
SIMPLE STYLE
je základní technika a první krok pro začínajícího writera. Vyznačuje se nekomplikovanými tvary písmen. Písmena jsou modelována odděleně, avšak měla by vykazovat rysy a jednotu stylu. Nevyskytují se zde žádné přídavné prvky. Vytvořit si vlastní osobitý styl malování písmen je základním předpokladem a schopností stát se uznávaným writerem. Simple style se často používá při podepsání crew či při psaní delšího textu. WILD
STYLE
lze charakterizovat za již náročnější techniku. Písmena mají komplikovanější podobu, míchají se mezi sebou v mnoha nezvyklých směrech, což se odvíjí od představivosti writera. Stejně jako v simple style, i zde jsou písmena kompaktní v jednom stylu. Semi wild style je velmi populární styl, protože není časově náročný a samotná kresba je vizuálně velmi efektní a čitelná. Díky tomu se tento styl stal velmi oblíbeným u hip hopové komunity. U wild stylu jsou písmena komplikovanější, sestavení linek je více chaotické, je zde více doplňujících prvků a ozdob, spojení písmen je důmyslnější a tedy méně čitelné. Graffiti ve stylu wild style je někdy složité dešifrovat i pro samotného writera. COMPLEX STYLE
navazuje na wild style. Najdeme zde více ozdob, propojení, překrývání obrysů, zrcadlových efektů atd. Tento styl se vyznačuje větší svobodou způsobu malování písmen a nedodržování pravidel zachovávající abecedu.
3D STYLE
je naprosto odlišný styl. Neobjevují se zde žádné tradiční hlavní rysy a dělení mezi jednotlivými plochami je pomocí. Tato technika je velmi kontroverzní. Někteří writeři 3D považují za vrchol, jiní zase tvrdí, že ti kdo malují 3D nejsou writeři, ale umělci-malíři. Styl vznikl v Evropě v 90. letech, mezi nejznámější writery patří DELTA, DAIM, LOOMIT a NECK.
OWN STYLE
styl který se neřadí do tradiční hiearchie graffiti stylů. Do této skupiny se zařazují writeři, kteří se nebojí zařadit nové prvky do té doby nepoznané. Ačkoli někdy vypadá, že graffiti těchto writerů spadá pod určitý konkrétní styl, tyto kresby mají navíc osobité kouzlo, které lze rozpoznat na první pohled. Někdy můžeme mluvit i o tzv. Country style např. Švédsko nebo City style - např. Berlín, Paříž apod.
Další info!
Koncept graffiti se zrodil asi přesně ve chvíli, kdy člověka napadlo, že viditelně umístěnou a srozumitelnou grafickou značkou může například vymezit své území, zdůraznit význam místa, na němž došlo k mimořádné události, podat zprávu o stavu své mysli, či prostě jen o holé existenci. Touha po komunikaci je stále základním prvkem našeho bytí, proto tady malování po zdech je, a proto zřejmě jen tak nezmizí.
Moderní dějiny tohoto fenoménu se začaly psát zhruba před třiceti lety, což je ovšem, s přihlédnutím k rychlosti, s jakou se generace writerů střídají, skutečný pravěk. Mytologie praví, že někdy v 60. letech minulého století žil na 183. ulici města New Yorku mladík jménem Demetrius, řečený též Taki, jenž se živil jako pěší doručovatel zpráv a zásilek. Při jedné z pochůzek zaznamenal tento vnímavý potomek řeckých přistěhovalců nápis JULIO 204, vyvedený sprejem na zdi domu. Když si ověřil, že číslo za jménem odpovídá číslu ulice, na níž se právě nachází, nebylo pro něj obtížné pochopit jednoduchý smysl poselství. Brzy, možná už příští den, se vydal do zaměstnání vybaven sprejem, jímž na první roh nastříkal svou odpověď: TAKI 183. Legendární tag byl na světě a s ním přišel do města i nový druh zábavy, umění a životního stylu.
Piš své jméno!
Taki nebyl prvním writerem, ale podepisoval se v ulicích s takovou vervou, až se sami obyvatelé začali o záhadu zajímat: Co, sakra, znamená TAKI 183?! Vysvětlení přinesly v rozhovoru The New York Times, z teenagera Demetria se rázem stala celebrita a stovky jeho následovníků se začaly řídit prvním pravidlem graffiti - piš své jméno!
Situace brzy vypadala asi takto: Okny studentské kavárny, umístěné naproti garážím městských autobusů, sledovala pozorně ulici početná parta mladíků, jež se v pravidelných intervalech vrhala ven, aby svými tagy zbombardovala vše, co právě opouštělo bránu depa. Poté se všichni navrátili ke svým stolkům, vydýchali adrenalin a trpělivě čekali na výjezd další linky… Do módy tak přišly i vlaky podzemní dráhy a jiné dopravní prostředky, efektivně šířící "vzkazy" do všech částí města, a počátkem 70. let se na scéně objevil další antihrdina, SUPER KOOL 223, autor prvního "piece". Místo v historii si vysloužil prostou výměnou trysky spreje, a i když se dnes legendy různí v tom, zda na plechovku nasadil širší trysku od čistícího prostředku na trouby, holící pěny nebo bůhví čeho, jisté je, že tato technologie umožnila writerům rychlé a plynulé pokrytí velké plochy. Experimentování s tvarem a velikostí písma mohlo začít, pravidlo číslo dvě znělo: Buď kreativní, vytvoř si vlastní styl!
Pojednat whole car, tedy celý vagón metra, se poprvé zdařilo FLINTOVI 707 a respekt mu náleží i za použití náročné techniky 3D. O tři roky později (1976) se na kolejích konečně objevila souprava sestávající z jedenácti vagónů, kompletně pokrytá motivy americké vlajky. Policie měla plné ruce práce s dokumentováním, pracovníci metra s čištěním a CAIN, MAD 103 a FLAME ONE mohli jít klidně spát - právě dosáhli až na hvězdy sprejerského nebe.
České graffiti… Mám za to, že jeho zlatý věk devadesátých let už nenávratně zmizel. Stejně mi přišlo vždycky legrační. Zatímco v domovině graffiti, v USA a zvláště pak v New Yorku, mělo svoje kulturně-sociální opodstatnění, u nás se převzala jenom forma (podobně směšně mi připadá i český hip hop) a já v tom cítil rozpor, prostě formalismus. Z rozhovorů, které jsem s některými graffitisty vedl, se mi totiž nezdálo, že by chtěli proti něčemu protestovat, revoltovat - snad se chtěli jenom na chvíli zbavit nesnesitelné nudy dětí pocházejících z dobře zajištěné střední třídy novodobého kapitalistického Česka. Pochopitelně, jsou vyjímky, jako třeba Point. Graffiti opravdu miluje a to, co dělá, má vizuální sílu. V jeho případě jde už o umění ve veřejném prostoru: je korektní k okolí, ale právě tahle "korektnost" je vlastně v protikladu k duchu původního sprejerství, založeného na bezvýhradné svobodě postříkat cokoliv.
(Petr Volf, výtvarný kritik) |
Sociální protest
Nejsem si zcela jistá, nakolik byla ruka poslíčka Takiho vedena sociálně-politickými motivy, ale faktem je, že každé správné kulturní hnutí vzniká z potřeby vymezení se vůči společnosti. Cesta graffiti se od počátku prolínala s vývojem hip hopu, jenž byl temnou a pohrdavou odpovědí mladých obyvatel černošských ghet na nablýskané, bezobsažné křepčení v luxusních disco klubech. Obrovského potenciálu ulice jakožto pódia, galerie či tribuny pro "hlasy zdola" si povšiml také student výtvarné školy Keith Haring, jehož geniálně jednoduchý styl dostal na kolena i uměleckou kritiku. Popularita otevřela tomuto sympatickému obhájci práv všech možných outsiderů cestu do médií, která ho pasovala do role mluvčího celé graffiti scény, což zřejmě mělo, kromě jiného, za následek i vznik pravidla číslo tři: buď angažovaný!
Pro americké představitele establishmentu, stále ještě zneurotizované zkušeností s hippies, Černými Pantery a levičáky vůbec, se nekontrolované psaní a malování ve veřejném prostoru stalo hrozbou, již si už za žádných okolností nemínili nechat přerůst přes hlavu. Výsledek represivních opatření: milióny dolarů utopené ve vývoji účinných chemikálií, které sice hravě rozpustily barvy, ale zároveň přivodily zdravotní potíže zaměstnancům, cestujícím, i dětem ze školy umístěné nedaleko obří "myčky na vlaky". Graffiti se přesunulo z venku do vnitřku souprav, kde veřejnost obtěžovalo vlastně ještě víc. Údajný writer Michael Stewart byl za nevyjasněných okolností zabit policií. Přestalo jít o hru, část graffiti umělců zvolila legální cestu a přijala azyl ve zdech galerií a soukromých sbírek. Tvrdé jádro, jenž se tvorby ve veřejném prostoru odmítlo vzdát, si ústy writera HAZEA povzdychlo: "Je velmi vychytralé nazývat graffiti uměním, protože graffiti vzniklo mimo systém, kdežto umění systém má. Když dáte graffiti do galerie, je to stejné, jako když dáte zvíře do klece." |
Český model - rebelové bez příčiny
Prvním průkopníkem graffiti u nás se stal krátce po revoluci ostravský MANIAC, jenž se svým graffiti artem dokonce úspěšně odmaturoval a pokračoval na pražské AVU. V hlavním městě položily začátkem 90. let kvalitní základ (potvrzený časem) partičky CSA, CSB, TCP či NNK, první skutečný piece prý vytvořil RAKE. Nejstarší generace writerů tvořila v relativně idylických podmínkách - příslušné instituce neměly se zásahy do veřejného prostoru ještě žádné zkušenosti, tudíž se v depu metra, na nádražích a betonových zdech docela dařilo. Motivy těchto tvůrců, pocházejících často z prostředí uměleckých škol, a pokoušejících se využít ulici coby sdělovacího prostředku s pravidlem "na historické budovy a památky ne!", se logicky lišily od těch, se kterými braly do ruky spreje jejich newyorské vzory. První porevoluční léta v České republice se přece nesla v duchu naděje, optimismu, svobody a víry v budoucnost, tedy zcela opačných pocitů, než jakými oplývali američtí writeři. Přestože kapitalismus se u nás zajel rychle, a i pro bílého teenagera z dobré rodiny se tudíž nějaký ten legitimní důvod k nespokojenosti najde, cením si upřímnosti slov bývalé writerky Lely Geislerové: "Já to mám jinak. Vůbec nikdy mě nebavilo riskovat. Mně bavilo bejt venku. U vody, když svítí sluníčko. Mít na to celej den a malovat si," k čemuž WLADIMIR 518 dodává: "To je jak u koho."
Ano, jak u koho. Graffiti a street art díla mohou být vším, čím jejich autoři chtějí - ať je jejich obsahem někdy vtip, podruhé politické či sociální téma, a jindy třeba "jen" estetika provedení. Právě pestrost, spolu s kouzlem neopakovatelnosti a tvůrčí svobodou, limitovanou pouze osobní zodpovědností autora, považuji na graffiti a street artu za přínosné. Zkoumání motivů k tvorbě tedy raději nechávám na samotné ulici: jen ta totiž spravedlivě a s konečnou platností rozhodne, kdo z těch, kteří si na ní troufají "vystavovat", zůstane, a kdo skončí, protože prostě nemá feeling a do smrti zůstane toyem.
PS: Žádná pravidla graffiti samozřejmě neexistují, protože by stejně nikomu nepomohla…, nejvíc je asi potřebují pracovníci médií, kteří sice sprej v životě nedrželi v ruce, ale profesní ambice jim velí vnést do všeho jasno.
Respekt těm, kteří se neohlížejí ani na kritiky, ani na zastánce graffiti, ale prostě tvoří, hledají, komunikují, a při tom všem se i dobře baví
|
